Evangelický kostel - České Lhotice

Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 byl v Hradišti velmi záhy postaven dřevěný kostel. Ten brzy přestal stačit, a tak byl na stejném místě kolem roku 1840 vybudován kostel z kamene. Kostely i fary byly v době toleranční stavěny v prostém stylu. Až do vydání tzv. císařského patentu roku 1861 kostel nesměl zvenčí vypadat jako kostel. Nesměl mít věž ani zvon, nesměl mít dlouhá okna. Musel být postaven mimo obec, musel mít obdélníkový tvar a vchod musel být ze širší strany (ne z obce, ale z polí). Také vnitřní uspořádání nesmělo připomínat klasický kostel. Kazatelna musela být na širší straně proti vchodu, stůl Páně uprostřed a lavice proti sobě. Přestože byly provedeny rozsáhlé opravy, zvenčí je kostel stále stejný jako na počátku, a také uvnitř je vše jednoduché a čisté, bez nápisů, obrazů, soch a uměleckých předmětů. Lavice i kazatelna jsou původní, jen jsou nyní uspořádány v řadě za sebou, protože je to praktičtější.

V roce 1993 tu natočil Jan Špáta dokument Evangelíci ze Železných hor o tehdejším evangelickém faráři Jiřím Kučerovi, jeho rodině a farnících. Dokumentarista Jan Špáta říkal: „Zdrojem mého optimismu je šance, že dobrý člověk ještě žije a že bude žít. A to je to, co ve filmu hledám, často nalézám a čím bych chtěl potěšit duši diváka." A právě tohle se Janu Špátovi v dokumentu z roku 1993 beze zbytku podařilo. (zdroj web ČSFD.cz)

O objektu detailněji:

Evangelický toleranční kostel na kraji osady Hradiště byl postaven kolem roku 1840 na místě původního dřevěného. Ten vznikl po roce 1781, kdy císař Josef II. vydal Toleranční patent, kterým byly po dlouhé době náboženské nesvobody (v Čechách a na Moravě) povoleny dvě nekatolické církve, již působící v rámci Rakouska-Uherska: reformovaná církev helvetského vyznání a evangelická církev augsburského vyznání (tzv. luterská). V regionu Železných hor převládl příklon k reformaci švýcarské. Toto rozhodnutí mělo významný vliv nejen na utváření poněkud přísné osobní zbožnosti a strohé liturgie, ale také na minimalistickou architekturu tolerančních kostelů a redukci náboženských rituálů, symbolů a předmětů. Nově povolená evangelická církev nebyla zprvu ani zdaleka rovnoprávná s církví katolickou. Pokud si evangelíci chtěli založit sbor, povolat vlastního faráře a postavit kostel, muselo jich být alespoň 500 a museli splnit řadu nesnadných a nepříjemných podmínek. Kostel nesměl zvenčí vypadat jako kostel. Nesměl mít věž ani zvon, nesměl mít dlouhá okna. Musel být postaven mimo obec, musel mít obdélníkový tvar a vchod musel být ze širší strany (ne z obce, ale z polí). Také vnitřní uspořádání nesmělo připomínat klasický kostel. Kazatelna musela být na širší straně proti vchodu, stůl Páně uprostřed a lavice proti sobě. K nově vzniklé reformované církvi v Železných horách se přihlásili lidé asi ze šedesáti vesnic, kteří původně chtěli svůj kostel postavit v obci Liboměřice. Katolickou vrchností však bylo vybráno Hradiště, místo bylo obtížně dostupné. Stavba na valech keltského oppida byla velmi náročná. Původní kostel postavený hned po tolerančním patentu byl dřevěný, nízký a připomínal stodolu. Už po několika letech přestal dřevěný kostelík stačit, a tak byl vybudován někdy kolem roku 1840 nový kostel z kamene ve stávající podobě. Kostely i fary byly v době toleranční stavěny v prostém stylu. Při rozsáhlých opravách na konci 20. století byl kostel důkladně opraven, ale charakteru stavby se to téměř nedotklo. Zvenčí je kostel stále stejný jako na počátku, a také uvnitř je vše jednoduché a čisté, bez nápisů, obrazů, soch a uměleckých předmětů. Lavice i kazatelna jsou původní, jen jsou nyní uspořádány v řadě za sebou, protože je to praktičtější. Základní ideou při budování evangelického kostela je pouze snaha vytvořit přiměřené místo pro setkání lidí, pro modlitbu a pro naslouchání slovu Božímu.