Tanečník

Východočeské divadlo Pardubice v pondělí 19. března v dalším díle z cyklu scénických čtení současné dramatiky Malé inscenace na Malé scéně poprvé uvede i českou hru. „Rádi bychom ukázali možné podoby současného českého dramatu právě v kontextu dramatiky světové.

Náš zájem připadl na dílo významné české autorky Lenky Lagronové. S touto dramatičkou jsme se zatím v našem divadle neměli možnost potkat, proto bychom tomuto setkání rádi dali příležitost, zatím alespoň formou scénického čtení,“ říká dramaturg Zdeněk Janál. Lenka Lagronová patří k nejzajímavějším českým tvůrcům píšícím ryze pro divadlo. Již za svých studií dramaturgie na pražské DAMU koncem osmdesátých let začala psát s důvěrou profesora Jaroslava Vostrého (mimo jiné někdejšího režiséra a dramaturga Východočeského divadla). Profesi dramaturgyně se věnovala jen krátce v Divadle Na zábradlí a dále se věnovala především práci dramatičky. Odstěhovala se z Prahy a neúčastnila se příliš veřejného života. Za své hry obdržela řadu ocenění, její Terezka získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku (Divadlo Komedie, 1997).

Z dalších úspěšných her, přeložených i do cizích jazyků, připomeňme například Antilopu, Miriam, Vstaň, prosím tě, Království nebo Etty Hillesum. Zdeněk Janál dále prozrazuje: „V našem cyklu obvykle spolupracujeme s mladými režiséry, které dosud třeba málo známe. Tentokrát jsme se rozhodli dát možnost členovi našeho hereckého souboru Radku Žákovi. Chceme tak mimo jiné rozvíjet tvůrčí potenciál členů Východočeského divadla.

Radek Žák byl nejprve velmi zaujat hrou Lenky Lagronové Pláč. Já zase inscenací této hry v Divadle Kolowrat (komorní scéně Národního divadla) v režii Jana Kačera. V té době vyšly dvě nové autorčiny hry v divadelním časopise Svět a divadlo – Konec a Z prachu hvězd, kterážto hra se postupně stala naším favoritem pro scénické čtení. Promýšleli jsme náš projekt, ale nakonec jsme se dozvěděli pro nás nemilou zprávu, že tuto hru si zarezervovalo Národní divadlo pro světovou premiéru, navíc s autorkou spolupracuje na úpravách hry, a tedy scénické čtení u nás možné není. Ale na druhou stranu jsme rádi, že Národní divadlo se této hry chopilo, neb je to hra vskutku mimořádná. Ale opouštět Lenku Lagronovou se nám v žádném případě nechtělo. Pročetli jsme proto její další hry a naše volba padla právě na Tanečníka. Navíc k našemu překvapení tato hra z roku 1994 dosud nebyla uvedena. Jsem tedy rád, že u nás konečně může poprvé spatřit světlo světa.“ Radek Žák si pro realizaci scénického čtení hry Tanečník vybral kolegy Kristinu Jelínkovou a Miloslava Tichého.