Jiří Schmitzer
Paradoxní je jeho žánrové zařazení: s čím v mládí zacházíš, toho se celý život nezbavíš, a tak i Jiří Schmitzer se cítí jako bigbíťák (a na rockových festivalech se dosud vyskytoval nejčastěji). Přesto vystupuje sám jako písničkář, hraje na akustickou kytaru, píše přemýšlivé texty a bigbít v jeho tvorbě je omezen na občasné rockenrolové figury. Vyrovnaný a usměvavý pán s vějířky vrásek kolem očí působí v zákulisí velmi nenápadně, s nikým se příliš nebaví a nezdraví a po odehrání svého setu zmizí.
A na pódiu? Velký sukces. Přídavky, nadšený amfiteátr aplaudující zejména veselým písničkám, z nichž nejvíc zabírá ta o Frantovi, co jede na kole a veze na něm rýč. Avšak na dvojalbu Šílenec je trochu jiný Jiří Schmitzer: hlubší a širší, mapující realitu typickým českým způsobem, míchajícím Haška s Kafkou v komedii tak smutnou, až se chce vyjeknout.
Jiří Schmitzer se narodil 25. listopadu 1949. DAMU absolvoval roku 1974, poté nastoupil do Činoherního studia v Ústí nad Labem, od roku 1985 je členem Ypsilonky. Poprvé si jej pro větší filmovou roli vybral režisér Oldřich Lipský do komedie Tři chlapi na cestách (1973) inspirované populárním televizním seriálem. Vidět jste ho mohli v detektivkách Motiv pro vraždu (režie Július Matula, 1974) a Holka na zabití (režie Juraj Herz, 1975), v komedii Marečku, podejte mi pero! (režie Oldřich Lipský, 1976), Postřižiny (Jiří Menzel 1980), Slavnosti sněženek (1983) a Vesničko má středisková (1986). Z dalších filmů jmenujme Proces (režie David Jones, 1992) a Amerika (režie Vladimír Michálek, 1994), Zdivočelá země (1997), Báječná léta pod psa (režie Petr Nikolaev, 1997), Kytice (režie František A. Brabec, 2000), Perníková věž (režie Milan Šteindler, 2002) či Kráska v nesnázích (režie Jan Hřebejk, 2006).
-
Jiří Schmitzer