Jan Marek Marci

Narodil se jako syn správce statků litomyšlského panství. Brzy se stal vědcem evropské proslulosti. Již před I. Newtonem se zabýval lomem světla, je považován za zakladatele spektroskopie. Využil kyvadlo k měření času. Když byla 14. 11. 1622 Karlova univerzita předána jezuitům (ti obnovili čtyři fakulty, mimo jiné i právnickou a lékařskou), byli pražští lékaři okamžitě jmenováni profesory, mezi prvními se objevil i Marci. Mimoto, že vyučoval a vedl i svou vlastní praxi, se po nocích věnoval astronomii. V roce 1626 byl jmenován fyzikem Království českého. O devět let později organizoval obranu Starého Města proti Švédům, vedl lékařskou službu při bojích na Karlově mostě a za to byl jmenován císařským radou. Roku 1654 dostal hodnost falckraběte a byl povýšen do stavu vladyckého a zemanského. O další čtyři roky později se stal osobním lékařem císaře Ferdinanda III., v roce 1662 pak univerzitním rektorem. V té době údajně odmítl nabízenou profesuru oxfordské univerzity.