Kostel sv. Václava - Žamberk

Orlické hory a Podorlicko jsou oblastí s velmi krásnou krajinou a bohatou historií. Právě stavby z období baroka mohou zaujmout vnímavého návštěvníka. Baroko tu najdete vskutku na každém kroku a zdejší krajině vtisklo podobu snad již natrvalo.

Orlické baroko je pojem, označující unikátní stavby, které v těsném sousedství zvedajících se kopců Orlických hor projektovali architekti, které tam po Bílé Hoře přivedli noví majitelé panství. Českou podhorskou krajinu si zamilovali a své stavby do ní zasadili s nebývalým citem.

Původně mělo být baroko nástrojem rekatolizace, avšak jeho zvláštní půvab se po staletích stal téměř lidovým slohem, kterým se inspirovaly venkovské stavby ještě v 19. století. V podorlických městech baroko zapracovalo v průběhu 18. století. Nejdříve se ale barokní stavitelství promítlo do šlechtických sídel. Přestavbami prošel monumentální opočenský zámek, z venkovské tvrze Skalky se vybudovalo malebné sídlo, barokní zámky najdete také v Potštejně nebo v Rychnově nad Kněžnou, kde tvoří společně s mistrovským dílem chrámu Nejsvětější Trojice působivou kulisu celému městu a vytváří jeden z největších barokních celků východních Čech vůbec.

Památky, kterých si všimne pro jejich polohu a monumentálnost v krajině snad každý, jsou citlivě zasazeny do krajiny horských strání, údolí řek nebo dotváří barokní náměstí podhorských měst a obcí. Stačí vzpomenout děkanský kostel svatého Václava v Dobrušce, jehož průčelí je viditelné už z dálky a stojí-li člověk u jeho brány, pak nutí pohlédnout k nebi, uprostřed polí malebně zasazený kostelík svatého Ducha nebo kostel sv. Máří Magdalény v Olešnici v Orlických horách.

Podobné pocity ale vytváří také kostelík sv. Matouše v Jedlové nad Deštnou nebo Bartošovické baroko s monumentálním poutním chrámem v Neratově, kostelíkem na Vrchní Orlici nebo kostelem sv. Máří Magdaleny v Bartošovicích v Orlických horách, který je unikátní především svou bohatou barokní výzdobou v podobě dvou pobočních oltářů. Výzdoba ukazuje na jeho historicky významnou úlohu v tomto regionu. Kdo vstoupí, pochopí, proč se mu také říká „duše baroka“.

Z barokních městských areálů vyzdvihněme například kostel sv. Václava v Letohradě s ojedinělou štukovou výzdobou od italského mistra Giovaniho Maderny, monumentální kostel sv. Václava v Žamberku, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí s krásným průhledem Kostelní ulicí nebo kostel sv. Františka Serafinského s barokní zvonicí v Chocni.

Jsou to však i roubenky, statky, zvoničky, kapličky či boží muka, které nám baroko odkázalo. Kamenné sochy a plastiky najdeme nejen v městském prostředí, ale zdobí i okolí cest, poutních míst a studánek. „Barokní charakter Podorlicka ovlivnila svými stavbami a sakrálními výtvory především slavná sochařská rodina Melnických, která stojí například i za vznikem bohatě zdobeného mariánského sousoší v Žamberku, s balustrádou celkem 8 světců včetně svatého Floriána, patrona hasičů, který zde netradičně vylévá vodu levou rukou“.

O barokních perlách Orlických hor a Podorlicka, a o tom, jak se budí dávná sláva barokních kostelů v Orlických horách, budeme hovořit s historikem Bohumírem Dragounem .

Pane Dragoune, jaké místo či stavbu tady u nás, by jste nazval tou pravou „barokní perlou“?

Z hlediska obecně uznané hodnoty musíme vzdát hold rychnovské Nejsvětější  Trojici a vůbec celému komplexu starého Rychnova nad Kněžnou  i s Chaloupkami. O tom není pochyb, ale jsou i místa jiná, ne tak slavná a významná. Ovšem mající krásnou atmosféru. Vzpomeňme na překrásné schodiště na Homoli, Neratov, anebo i nenápadné malé poutní místo Studánka u Chábor.    

Kam by měly vést kroky návštěvníků? Co by neměli minout? Je jistě mnoho dalších míst, je to tak?

Pokud by někdo chtěl poznat naše baroko, pak se stačí toulat podhorskou krajinou. Kostelíky jsou rozesety ve vesnicích, podle cest stojí barokní sochy a i krajina je vlastně dědictvím baroka.  

Baroko ovládlo nejen stavby, ale i řemesla. Co je typické pro dobu baroka právě tady u nás?

Velké slávy v době baroka se dočkalo jednoznačně sklářství na Orlických horách. Mistři skláři vyráběli v lesních hutích velmi kvalitní sklo a to bylo zdobeno malbou. Naše sklářství proslavila díla Daniela a Ignáce Preisslera. Oni převážně malovali černou linkou na čirý „orlický křišťál". Je to opravdu krása. Každý se může přesvědčit, neboť jejich dílo je zastoupeno v expozici v Kolowratském zámku  v Rychnově nad Kněžnou.

Jak vlastně vznikla myšlenka, že se „vzbudí dávná sláva barokních kostelů“ v Orlických horách? Co bylo tím impulzem?

Tento projekt je již v pravdě hodně vousatý. Některé naše kostely, ale i plastiky potřebovaly a i potřebují údržbu. A některé z nich jsou opravdu velmi cenné. Ve spolupráci se Sdružením Neratov vznikl projekt na pomoc některým z nich. A tak se Neratovský chrám dočkal střechy, sv. Matouš v Jedlové oken… Něco se udělalo a pan Ludvík Klimeš z již zmíněného sdružení, hledá prostředky na restaurování   dvou zcela unikátních oltářů v Bartošovicích. Pořád si myslím, že heslo „Zachraň, co můžeš "  je i nadále platné. A pokud můžeme sami nějak přispět k zachování kulturního dědictví, tak to máme udělat.

Na co se tedy mohou návštěvníci Orlických hor a Podorlicka těšit do budoucna?

Pokud se mají lidé na něco v našich horách těšit, pak snad na to, že se nebudou moc měnit. Že se nám vyhnou velké projekty, a že se k horám bude přistupovat „postaru", tedy rozvážně a pomalu. 

Orlické hory mají velmi milou tvář. Jsou poklidné a i turistický ruch je zde v takové rodinné formě. Musíme se snažit je takové zachovat, protože lidé k nám jezdí právě proto, že hledají klid.

Pane Dragoune, velice Vám děkujeme, že jste si udělal čas na náš rozhovor a přejeme hodně zdraví, sil a energie nejen do dalších duchaplných projektů.