Východočeské divadlo Pardubice - Malá scéna ve dvoře

Východočeské divadlo uvede 1. a 2. října první premiéru nové divadelní sezóny, kterou bude inscenace retrokomedie Roberta Bellana Normální debil. Do komorního prostoru Malé scény ve dvoře ji nastudoval sám autor hry, jenž si ke spolupráci přizval herce Josefa Pejchala, Jindru Janouškovou, Janu Ondruškovou a Petra Borovce.

Komediální deník o dospívání v socialismu není pardubickému publiku zcela neznámý, neboť byl na zdejší studiové scéně prezentován už v roce 2015. Tehdy se však jednalo o jednorázové scénické čtení v rámci cyklu INprojekty, které se ale setkalo s mimořádným ohlasem, proto se dramaturgie pardubického divadla rozhodla uvést hru jako plnohodnotnou inscenaci na svém repertoáru. „Spolu s hlavním hrdinou, známým průšvihářem Norbertem Intribusem, se tak znovu ocitneme například v socialistické domácnosti, ve škole, na fotbalovém hřišti, u splavu, v nemocnici nebo třeba i na překvapivě hřbitovním sexuálním večírku,“ láká na novinku Východočeského divadla dramaturgyně hry Anna Hlaváčková.

Divadelní komedie Normální debil vznikla na motivy stejnojmenné knihy. „Na prvotní impuls, proč jsem začal sepisovat vzpomínky na své dětství, už si nepamatuji, ale pravděpodobně to jednoduše souviselo s chutí zaznamenat originalitu situací, které mě v dětství potkaly. A také se zřejmě pokusit jakousi „psací autoterapií“ vyrovnat s následky tradiční rodičovské a školní výchovy obvyklé pro sedmdesátá léta dvacátého století. Příhody z dětství jsem psal ve volných chvílích jen tak do šuplíku a už při psaní této „šuplíkové“ literatury mne napadalo, že většina situací by mohla fungovat i na jevišti.

Definitivní rozhodnutí napsat divadelní hru pak přišlo po vydání knihy při sérii autorských čtení, kdy diváci napříč republikou reagovali na vybrané „akčnější“ kapitoly pro mne až překvapivě hlasitým smíchem. I tak se ale hra od své knižní předlohy poměrně hodně liší. Je více orientovaná na dobu, ve které se děj odehrává. Divák „pamětník“ si znovu užije dobové písničky, vysílání Československé televize i módu sedmdesátých let. Navíc se v inscenaci objeví odborný pohled na psychický vývoj hlavní postavy,“ říká Robert Bellan, jenž v Pardubicích režíroval divácky oblíbené komedie A je to v pytli! Raye a Michaela Cooneyových a Ayckbournův Rodinný podnik.

„V socialistickém Československu často platilo, že rodič je pro své potomky neotřesitelnou autoritou, dítě není rovnocenným partnerem, ale jakýmsi nevyvinutým tvorem, kterého je třeba bez ohledu na jeho osobnost otesat a zformovat tak, aby z něho vyrostl očekávatelně sociálně zařaditelný a přizpůsobivý člověk. Hra by tak měla krom jiného ukázat zábavnou formou, jaký byl obvyklý stereotyp rodičovské výchovy v sedmdesátých letech minulého století. Otázkou je, nakolik se tento pohled změnil v dnešní době a co je typické pro současné způsoby výchovy dětí. Jestli například v současnosti oblíbený liberální přístup není kontraproduktivní v tom smyslu, že mnozí rodiče výchovou bez mantinelů vychovávají z dětí drzé spratky,“ dodává Robert Bellan. Kostýmy a scénu nové hry pardubického divadla navrhla Šárka Bellanová a o pohybovou stránku se postarala Hana Vašáková. Nejbližší reprízy divadlo uvede 16. a 29. října a 13. a 23. listopadu.

V pátek 27. května se Východočeské divadlo Pardubice rozloučí s absurdní groteskou Samuela Becketta Šťastné dny, kterou 10. října 2015 zahajovalo stávající divadelní sezónu. Je s podivem, že tento francouzsky píšící autor, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších dramatiků druhé poloviny 20. století, byl tehdy na pardubickém jevišti uveden vůbec poprvé.

Inscenaci do komorního prostoru Malé scény ve dvoře připravil mladý slovenský režisér Juraj Augustín: „Beckettovy hry jsou mi blízké svou jednoduchostí. Zaměřují se na nejběžnější lidské problémy, emoce a situace. Tuto lidskost Beckett abstrahuje, destiluje a vytváří z ní krásná, groteskně smutná podobenství o životě obyčejných lidí. Na svět přivádí antihrdiny, běžné postavy ustrnulé ve svém rutinním světě. Osoby jako jsme my, které mají strach, jsou osamocené a potřebují lásku. My sami jsme přímým předobrazem Beckettových postav.“Diváci tedy už naposledy prožijí jeden obyčejný den Winnie a Willieho, kteří spolu žijí ve značně specifickém prostředí. Široko daleko kolem nich není zhola nic, a tak mají na světě jenom jeden druhého.

Každodenní činnosti a spoustu času.„Ačkoli Beckett píše experimentálním způsobem, pořád je to o nejzákladnějších lidských a mezilidských tématech – v našem případě o vztahu partnerů, kteří spolu žijí už moc dlouho,“ říká dramaturg inscenace Jan Krupa. V moderní grotesce o životě mají velké herecké příležitosti především Zdena Bittlová, které zdárně sekunduje Martin Mejzlík. Přestože je představitelka Winnie ve hře znehybněna a „vsazena“ do stolu, musí upoutat a hodinu a půl udržet pozornost diváků, kteří sedí na Malé scéně takzvaně na dotek. Navíc se musí vypořádat s ohromným množstvím textu.

„Před každým představením si text ještě dvakrát třikrát projdu, protože je skutečně mimořádně složitý, neobyčejně komplikovaný a těžký. Někdy zdánlivě nemá logiku, opakuje se s jemnými nuancemi, takže je těžké vědět přesně, v jaké části hry se herec nachází. Ale při představení už mi nedělá žádný problém, už si s ním hraju, už si dokonce můžu hrát i s lidmi,“ přiznává Zdena Bittlová a dodává: „Od začátku jsme počítali s tím, že Šťastné dny nebudou pro širokou diváckou veřejnost. Myslím, že dnes na ně jdou lidi, kteří je chtějí vidět. A to je tam pak ticho jako v kostele a při děkovačce mám pocit, že jsou diváci spokojení. Cítím vstřícnost a mám neskromný pocit, že mě mají rádi. Vzpomínám si, že na jedné repríze byla mladá dívka, která mi poslala kytku, při děkovačce stála a byla dojatá. Záleží na každém, do jaké míry je citlivý nebo jak si k textu najde cestu. A jak je ochotný se tím zabývat, zamyslet se nad životem.“

Východočeské divadlo Pardubice již šestou sezónu uvádí na Malé scéně ve dvoře cyklus INprojekty, jenž divákům předkládá světové novinky dramatických textů realizované formou inscenovaných čtení, která se však v mnohém blíží plnohodnotným inscenacím, pouze s tím rozdílem, že herci hrají situace v prostoru s textem v ruce.

„Prostřednictvím druhého letošního scénického čtení tentokrát představíme švédského dramatika, prozaika a básníka Larse Noréna a jeho dramatickou miniaturu s názvem Tichá hudba,“ prozrazuje dramaturgyně Anna Hlaváčková. Českou premiéru hry o tom, zda se lze vyrovnat s pravděpodobně největší životní ztrátou, připraví mladý režisér Josef Kačmarčík, student druhého ročníku magisterského studia režie činoherního divadla na pražské DAMU. V inscenaci vystoupí Petra Janečková, Martina Sikorová, Tomáš Lněnička a Ladislav Špiner.

Jako dramatik Lars Norén (*1944) debutoval v 80. letech, dnes má na kontě více než stovku divadelních, televizních a rozhlasových her a je držitelem Severské ceny Švédské akademie (2003). „Často je přirovnáván k Augustu Strindbergovi, a to protože i pro jeho dramata jsou charakteristické intenzivní konflikty a obnažené emoce. Ve svých posledních hrách, mezi něž patří i Tichá hudba (Tyst musik) napsaná v roce 2002, podrobuje zkoumání složité mezilidské vztahy zraněných a zraňujících lidí, zabývá se tématem bezčasí a smrti,“ říká Anna Hlaváčková.

Režisér Josef Kačmarčík je přesvědčen, že hra by rozhodně měla zaujmout dnešního diváka: „Mezilidské vztahy jsou totiž v současné době často podobně chladné a neosobní jako v Norénových hrách. Myslím si, že je dokonce určitým trendem vztahům nevěřit a raději se do nich úplně nepokládat, aby se člověk vyhnul zklamání. A já mám pocit, že je to nepříjemný fenomén, o kterém by se mělo mluvit.“ Jedinečný večer s temnou severskou dramatikou se uskuteční v pondělí 7. března od 19.00 hodin na Malé scéně, po představení bude následovat tradiční beseda s herci a inscenátory, na níž přislíbil účast i překladatel hry Zbyněk Černík.

Ve Východočeském divadle Pardubice v současné době finišují přípravy nové inscenace do intimního prostoru Malé scény ve dvoře. Režisér Petr Novotný zde v sobotu 11. dubna uvede premiéru slavné hry amerického dramatika Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?

V dráždivé sondě do manželských vztahů se objeví Jindra Janoušková, Jiří Kalužný, Jana Ondrušková a Josef Pejchal. „Inscenace diváky zavede do malého univerzitního městečka na večírek dvou manželských párů, na němž se s přibývající nocí a vypitým alkoholem postupně ztrácejí zábrany, vynořují se zapomenuté vzpomínky, dochází k urážkám, ponižování a niterným zpovědím. To vše bude ale okořeněno humorem, i když cynickým a černým,“ přibližuje připravovaný titul dramaturgyně Jana Uherová.

Psychologické drama Kdo se bojí Virginie Woolfové? si okamžitě po svém vzniku roku 1962 získalo popularitu a následně i ocenění Tony Award. Pro svou kontroverznost ale nebylo přijato do nominace na Pulitzerovu cenu, což pobouřilo dva porotce, kteří na protest proti tomuto rozhodnutí rezignovali na své funkce. „Albeeho text nejvíce proslavil stejnojmenný film Mika Nicholse z roku 1966 s Elizabeth Taylorovou a Richardem Burtonem, který byl považován za skvostné zpracování šokující divadelní hry a získal pět Oscarů.

Tehdejší puritánské Američany film pohoršil otevřenými diskusemi o sexu a do té doby nepoužitými výrazy z oblasti erotiky. Pochopitelně že to, co šokovalo diváky před téměř půlstoletím, je v současném filmu i divadle běžnou realitou. Slovník už nikoho nepřekvapí. Přesto má hra v sobě i dnes velkou naléhavost a nic neztrácí na své aktuálnosti. Hluboký ponor do nitra postav je velmi současný a pichlavé, ironické dialogy s cynickým nadhledem pořád překvapivé,“ dodává Jana Uherová. Režisér Petr Novotný si ke spolupráci přizval svůj osvědčený tým, scénu navrhl emeritní člen Národního divadla v Praze Ivo Žídek a kostýmy jsou z dílny jednoho z nejvyhledávanějších českých výtvarníků Romana Šolce.

Východočeské divadlo Pardubice každoročně přichází alespoň s jedním muzikálovým titulem, které jsou většinou divácky natolik oblíbené, že se po nějaké době dočkají i své nahrávky na CD. A nejinak tomu je i u komorního muzikálu Jeptišky, jenž divadlo s velkým úspěchem uvádí na Malé scéně ve dvoře.

V režii Lumíra Olšovského v něm excelují Jindra Janoušková, Dagmar Novotná, Petra Janečková, Martina Sikorová a Petra Tenorová. „Muzikál Jeptišky zrodila náhoda – původně vznikl pro obveselení přátel autora, skladatele a libretisty Dana Goggina a pár platících diváků. Jeptišky ale zůstaly na programu newyorského divadla Cherry Lane neuvěřitelných 10 let, dosáhly 3 672 repríz, staly se druhým nejhranějším offbroadwayským muzikálem v historii a autor za něj v roce 1986 obdržel Cenu newyorských divadelních kritiků v kategoriích nejlepší muzikál, nejlepší scénář a nejlepší hudba. Přitom se nedá mluvit o nijak silném příběhu nebo zvlášť propracovaných či zajímavých charakterech. Jejich úspěch tkví v nečekaném humoru, dobré zábavě a skvělých písních.

A premiéra pardubických Jeptišek tento trend jenom potvrdila,“ říká dramaturgyně inscenace Jana Uherová.   Protagonistky svérázných řádových sester začaly s nahráváním písní už na konci minulé divadelní sezóny, jejich party pak zvukař Lukáš Lucky Botta přes prázdniny upravoval do finální podoby a nyní si už diváci budou moci písničky pardubických Jeptišek vychutnávat i v klidu doma a připomenout si tak příjemný divadelní zážitek. Slavnostní křest CD se uskuteční ve středu 8. října po 24. repríze Jeptišek.

Po nedávné premiéře středověké detektivky Jméno růže, ve které františkán Vilém z Baskervillu vyšetřuje tajemné vraždy mnichů benediktinského řádu, se i další premiérový titul Východočeského divadla Pardubice odehrává za branami kláštera – tentokrát se však diváci přenesou mezi svérázné řeholnice.

A protože se premiéra uskuteční tři dny před Vánocemi (21. a 22. prosince), divadlo odlehčilo žánr a divákům jako předvánoční dárek věnuje muzikálovou komedii Jeptišky, kterou na Malé scéně ve dvoře nazkoušel režisér Lumír Olšovský. „Americkému dramatikovi a režisérovi Danu Gogginovi se podařilo stvořit dílo na nezvyklém půdorysu, na scénu přivádí pět jeptišek, které k tradičnímu obrazu klášterních řeholnic mají hodně daleko.

Slouží pokorně Bohu, žijí a pracují v klášteře, ale po požití houbové polévky jejich řady markantně prořídnou. Zbylé jeptišky se musí postarat o pohřeb svých sester. Shodou okolností jim ale nevyjdou peníze a na svůj „odchod“ čeká v kuchyňském mrazáku ještě pět těl, navíc je na cestě hygienik…  Ani v této prekérní situaci však matka představená neztrácí elán a spolu se sestrami, které jen díky náhodě katastrofu přežily, uspořádají benefiční představení – každá předvede, co umí, co nezapomněla ze svého civilního života. Řeholnice nazkouší nebývale skvělou show, díky které pobaví nejen diváky, ale i samy sebe,“ prozrazuje dramaturgyně Jana Uherová. 

V rolích energických řádových sester s velkým smyslem pro humor a sebeironii se představí Jindra Janoušková, Petra Janečková, Dagmar Novotná, Martina Sikorová a Petra Tenorová. „Muzikál Jeptišky kromě zpěvu a tance nabídne především bezuzdnou legraci, humor neboli srandu, a to kolikrát v tom nejbizarnějším balení,“ láká na premiéru režisér Lumír Olšovský a upozorňuje na další devízu tohoto titulu: „Je jako stvořený pro „komindy“ s fantazií. Když se podaří, aby si každá z naší pětice přivlastnila svoji „figuru“, strhne se mezi nimi konkurenční boj o přízeň diváků, který v ideálním případě skončí nerozhodně, a diváci z Jeptišek odejdou s příjemným pocitem, že jim prodloužily život.“

Závěrem už jen uveďme fakta svědčící o úspěchu Jeptišek – po své premiéře totiž zůstaly na programu newyorského divadla Cherry Lane celých deset let a dosáhly neuvěřitelných 3 672 repríz. Staly se tak druhým nejhranějším off-broadwayským muzikálem v historii a autor za něj v roce 1986 obdržel Cenu newyorských divadelních kritiků v kategorii nejlepší muzikál, nejlepší scénář a nejlepší hudba.

V sobotu 6. dubna uvede Východočeské divadlo Pardubice na Malé scéně ve dvoře premiéru komedie Apartmá hotelu Plaza nejúspěšnějšího (a údajně i nejbohatšího) amerického dramatika posledních čtyřiceti let Neila Simona. V hlavních rolích tří komediálních příběhů o lásce, nevěře, rodičovské lásce a panice diváci uvidí Petru Janečkovou a Jiřího Kalužného, kterým budou sekundovat Petra Tenorová a Petr Borovec.

Režie se ujal Petr Novotný, který ke spolupráci přizval svůj osvědčený tým – scénografa Ivo Žídka a kostýmního výtvarníka Romana Šolce. „Titul Apartmá hotelu Plaza mě napadl okamžitě, když jsem četl o zážitkové turistice v Japonsku, kde zvou turisty do domácností obyčejných Japonců, aby zde sledovali život běžných lidí. Tato touha po autenticitě mě inspirovala k myšlence instalovat do prostoru Malé scény pokoj, kam můžeme pozvat diváky, kteří společně s herci přímo prožijí jejich mikropříběhy, v nichž se často i sami najdou,“ řekl novinářům režisér Petr Novotný.

„Ve všech příbězích tohoto komediálního triptychu bude hrát hlavní role jedna dvojice herců, v našem případě tedy Petra Janečková a Jiří Kalužný, kteří si v jednom večeru vyzkouší role stárnoucích manželů, svůdce a ženy z předměstí i zoufalých rodičů. To vše na studiové scéně, která poskytuje prostor pro mimořádné herecké výkony v těsné blízkosti diváků,“ slibuje dramaturgyně Jana Uherová a dále přibližuje děj: „Trojice tragikomických příběhů nás zavádí do luxusního apartmá číslo 719 hotelu Plaza na 5. avenue v New Yorku.

Neil Simon mistrovským způsobem popisuje situace, které se můžou stát nejen v hotelu a nejen dramatickým postavám. Epizoda Host z lepších kruhů líčí manželský pár, který v den výročí svatby možná stojí před krachem svého vztahu. Karen zůstává opuštěná v pokoji, kde prožila líbánky a dozvěděla se o nevěře svého stárnoucího manžela. Podaří se jí vzkřísit skomírající manželství? Ve druhém příběhu Host z Hollywoodu se pokouší slavný filmový producent svést svou bývalou lásku. Muriel žije všední život vdané ženy a setkání s  přítelem z minulosti na ni udělá dojem. Ubrání se nástrahám svůdníka? Povídka Svatební hosté představí manžele a rodiče nevěsty, která se v panice zamkne v koupelně a odmítá vyjít ven, aby stanula před oltářem. Čí je to vina? Vychovala matka dobře svoji dceru a jsou výčitky otce oprávněné?“ Před premiérou se Petra Janečková svěřila: „Na hraní na Malé scéně se velmi těším. Navíc si myslím, že lepší text jsem ještě nezkoušela. To, že budeme hrát takhle velmi nablízko, znamená, že bude potřeba používat civilní herectví, kterého jsem si zatím na velkém jevišti moc neužila. Doufám, že to lidi bude bavit.“

První dubnovou reprízu absurdní komedie Pokusní králíci, která se uskuteční ve středu 3. dubna na Malé scéně Východočeského divadla, navštíví její autor, francouzský herec a dramatik Sébastien Thiéry, jenž za tuto hru získal prestižní Molièrovu cenu pro nejlepší francouzskou komedii roku 2009!

Komedii o návštěvě jedné banky, kde je rázem všechno jinak, režírovala Anna Petrželková, která tento titul s pardubickými herci nazkoušela již před dvěma lety v rámci cyklu scénických čtení současné dramatiky. Hlavní role ztvárňují stejní herci jak v roce 2011 – Josef Pejchal, dnes již hostující Miloslav Tichý a Lída Vlášková. 

Sébastien Thiéry

se narodil v roce 1970 v Neuilly. Nejprve studoval soukromou hereckou školu Cours Florent a následně pařížskou Národní dramatickou konzervatoř, kde absolvoval v roce 1997. Často hrál a stále ještě hraje v mnoha pařížských divadlech. Účinkoval také v řadě filmů, televizních inscenací a seriálů. Čeští diváci ho jako herce mohou znát především z filmů Taxi a Taxi, taxi, kromě toho se objevil například ve snímcích Balzac, Bídníci, Propustka, Clémentine a dalších. K psaní divadelních her se dostal přes krátké komediální skeče.

V letech 2004 až 2006 psal provokativní scénáře k pořadu skryté kamery pro televizní společnost Canal+ s názvem Chez Maman (U maminky) a byl zároveň i jedním z jeho interpretů. Svou první hru napsal v roce 2005 – jednalo se o aktovku Sans ascenseur (Bez výtahu). O rok později následovala další aktovka Dieu habite Düsseldorf (Bůh bydlí v Düsseldorfu). V roce 2009 byla v pařížském théâtre Hébertot uvedena komedie Les cochons d´Inde (Pokusní králíci, název je překládán též jako Morčata či Indická prasata).

Další Thiéryho hra Qui est Monsieur Schmitt? (Kdo je pan Schmitt?) mu vynesla druhou nominaci na Molièrovu cenu. V roce 2011 měla premiéru jeho hra Le Début de la fin a v roce 2012 napsal svou zatím poslední komedii Comme s´il en pleuvait. Ve svých hrách, které by se všechny daly zařadit do žánru absurdní komedie, obvykle i sám účinkuje, a to po boku slavných pařížských divadelních herců.  Po představení budou mít diváci jedinečnou možnost pohovořit si nejen s protagonisty absurdní komedie o nápravě světa, ale i s jejím autorem Sébastienem Thiérym.

První dubnovou středu se na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla uskuteční další díl z cyklu zábavně-diskusních pořadů Jany Uherové Volání sirén, který volně navazuje na oblíbené neformální večery s pardubickými herci Večerní šumlování. Do své talk show si hostitelka zve výjimečné osobnosti, které se zapsaly do nedávné historie i současnosti nejen Východočeského divadla, ale i samotného města Pardubice.

Tentokrát do „křesla pro hosta“ usedne pardubický rodák Jan Přeučil. Jana Uherová o svém hostu říká: „Já osobně se na toto setkání nesmírně těším, nejen proto, že je Jan Přeučil skvělý herec a zajímavý člověk, ale také proto, že jeho herecká kariéra i život sám jsou plné paradoxů. Ve své herecké kariéře ztělesnil více záporných postav než kterýkoliv jiný herec a přitom v civilu je to nesmírně milý, citlivý a slušný člověk. Je velmi elegantní a galantní, má vystupování jakoby byl žákem Gutha-Jarkovského, autora Společenského katechismu. Říká, že herecké povolání je stav a herec se v tom stavu musí patřičně chovat. Nejen na veřejnosti, ale i v soukromí.

Elegantní klobouk a šála jsou jeho poznávacím znamením. Ale pozor, v přítomnosti žen smeká, nikdy se nechová neuctivě. Jenom na filmovém plátně.“

Jan Přeuči

se narodil v Pardubicích, ale nerad na ně vzpomíná, měl velmi těžké dětství. Je synem novináře, nakladatele a politika Františka Přeučila (1907-1996) odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou na doživotí (ve vězení strávil plných 15 let). Jako syn vlastizrádce nemohl studovat, vyučil se dřevomodelářem v ČKD Stalingrad Praha Vysočany, kde začal hrát v ochotnickém kroužku. Odmaturoval na večerním gymnáziu pro pracující a na druhý pokus byl přijat na DAMU. Po absolvování herectví (1960) byl až do roku 1993 členem pražského Divadla Na zábradlí (v letech 1982-87 působil i jako jeho umělecký šéf). V současné době nemá stálé angažmá, jako herec je takzvaně na volné noze, ale hostuje v několika divadelních společnostech a v Hudebním divadle Karlín. „Ač je to k nevíře, Jan Přeučil nedávno oslavil významné životní jubileum – 75 let by mu jistě nikdo nehádal. Je plný života, elánu, působí nesmírně optimisticky a dokáže celé okolí obveselit a dobře naladit. Rád žije život a umí si ho užívat. Myslím, že se 4. dubna máme na co těšit,“ láká na večer Jana Uherová.